Vyhne u Banskej Štiavnice

Toto naleziště bylo dlouho mezi českými sběrateli téměř neznámé, i když se na lokalitě nedaleko Vyhní nenalézá nic jiného, než jemně krystalované drúzy křemene. Ale ty drúzy jsou parádní!!! Drobné krystalky křemene většinou nepřesahují 1 cm, ale zato se krásně třpytí a najdou se i docela veliké vzorky plné této třpytící se krásy. Možná i pro vysokou estetickou kvalitu těchto vzorků, se často prodávají na burzách a někdy se pod lokalitu prostě píše „Štiavnické hory“, možná i proto, aby naleziště zůstalo v utajení a možná i pro to, aby ceny neklesly, kdyby se profláklo, kolik tam toho je…

A je toho opravdu požehnaně!!! Alespoň při naší návštěvě toho bylo docela dost! Připomnělo mi to má mladá léta, kdy se nemuselo téměř nikde kopat, protože krásné minerály se prostě jen tak válely po haldách a lomech… I tady, ve Vyhních, se ve strmém svahu prostě válely křišťálové drúzy, kam se člověk jenom podíval. V listnatém lese jich bylo hodně také mezi listím, ve kterém se dalo snadno hrabošit. Nejvíce křemenných drúz i velikých rozměrů se ale nalézá v „primáru“, tedy v místech, kde tyto minerály vznikly. Úplně nahoře, ve svahu jsme objevili hotové „jeskyně“, které tady vykopali sběratelé a taky čerstvé výkopy, ve kterých se nalézaly křemenné drúzy. Z primáru jsou křišťálové drúzy zašpiněné od rezatého jílu, který jde ale krásně očistit v lázni kyseliny šťavelové a pak jsou tyto vzorky, jako kdyby před vámi právě vykrystalizovaly. Jsou vysoce lesklé, bez poškození…

Pro naše dětičky to byl ale výlet až moc divoký, hlavně ten strmý svah do kopce, který náš nejmenší kluk Vilík absolvoval na rukou tatínka. Navíc les je dost hustý a tmavý, takže se tam našim dětičkám moc nelíbilo a ve strašidelném lese se docela bály, i když si každý z nich našel nějakou tu třpytící se drúzu křemene či křišťálu…

A jak se dostaneme na toto naleziště? Na naší mapce je místo označené kroužkem, ale komu by to nestačilo, tak pokud pojedete od Bánské Štiavnice, tak kousek před Vihňami v zalesněném údolí je orientačním bodem jakási rozpadající se kamenná stavba po pravé straně u silnice. Hned za ní vede vpravo do lesa turistická stezka, po které půjdete. Auto se dá docela dobře zaparkovat vlevo od silnice, kde je lesní cesta a plácek pro auta (pod silnicí protéká potok, takže je tady i malý můstek). Když zajdete do tmavého listnatého lesa, tak po chvilce chůze objevíte naučnou ceduli, která popisuje dokonce i historii zasypané štoly, kterou najdete o kousek dříve po pravé straně před cedulí. No, a mezi touhle štolou a naučnou cedulí vede nenápadná pěšinka vzhůru do strmého kopce.

Celý tento strmý svah je doslova zasypán drúzami křemene. A úplně nahoře najdete i jeskyně a výkopy od sběratelů. Tato lokalita je ale spíše vhodná k paběrkování v listí, které se i bez větší námahy nabízí bohaté nálezy. Sbírali jsme hlavně menší estetické drúzičky, ale najdou se i obří, několik kilogramů těžké kusy křemene s celými plochami drobných křišťálů. A víte co? Časté nálezy vás svedou k tomu, že odsud potáhnete veliký náklad vzorků, který sotva unesete. Pohltí vás jakási „křišťálová horečka“, i nám se to stalo podobně…

Když jsme s dětičkami posledně navštívili tohle lesní naleziště, tak nás dokonce oslovil nějaký pán, prý správce naučné stezky, který nám řekl, že se brzy plánuje vyhlášení zákazu sběru minerálů na tomto místě, které sběratelé devastují. Nic neměl proti našemu sbírání a hrabání v listí, ale byl docela naštvaný na kopáče, kteří hrabou až na skálu a vytváří tak veliké „jeskyně“ v místech, kde krystalované drúzy křemene vychází až na povrch. Tak jsem tedy zvědavý, jestli tento report není už o lokalitě, kde je sbírání zakázáno. Při naší návštěvě to ale zatím nebyl problém a povrchový sběr křemenů nám nikdo nezakázal…

Fotogalerie – celkový přehled, včetně popisků…