Rožná – Borovina

Vysočina mi přirostla k srdci a hlavně moravské pegmatity, moravské citríny, turmalíny a vůbec všechny šutry, které se tady nalézají na docela malém území, ale ve veliké rozmanitosti. Rožná je ale snad nejslavnější moravské naleziště vůbec! Už za Rakouska-Uherska se tady začal těžit lepidolit-lithná slída, která se z Rožné poprvé určila a popsala, jako nový minerál obsahující prvek lithium. Na vrchu „Hradisko“ se vesele těžilo a toto naleziště si užívalo slávy a zájmu mineralogů …

Ve stínu Hradiska, i když s ním hned sousedí, se objevilo další, mnohem menší naleziště na vedlejším kopečku nesoucím název „Borovina“. Tady se kdysi dělal průzkum, který ale neobjevil tak bohaté ložisko lepidolitu, jako na sousedním Hradisku. Objevila se ale zajímavá mineralizace s modrým turmalínem „indigolitem“ a mnoha dalšími vzácnými minerály. Zprvu utíkal vědecké pozornosti nenápadný minerál velice podobný živci … Nakonec se v něm povedlo objevit velice vzácný fosfát berýlia – herderit!

Tak a tenhle minerál mě vždy hodně zajímal. Ale na žádné burze jsem ho neviděl a nikdo mi ho nedokázal ani popsat, natož říct, že se nalézá právě na „Borovině“, co sousedí se slavným Hradiskem. Průlom nastal, až jsem si koupil novou knihu „Atlas minerálů České a Slovenské republiky“, kde zveřejnil Dr. Jiří Sejkora nenápadnou fotografii Hydroxyl-herderitu z Rožné … Tak a měl jsem brouka v hlavě a začal loudit informace, odkud se dalo. Moje dobrá šutrácká kámoška Hela mi zjistila, že herderit se nalézal jenom na Borovině, a že vypadá jako omezená zrna tělově narůžovělé barvy … Tak a začal jsem jezdit na Borovinu systematicky!

Všechno to začalo v létě roku 2006. To jsem byl na Slovensku a kopal Libethenity v Ľubietovej. Bylo ukrutné vedro a mě v hlavě strašily jenom herderity!!! Tak jsem se na to vykašlal, sedl do auta a ze Slovenska rychle utekl na Moravu. Vedro sice pokračovalo, ale já si udělal pohodičku pod plážovým slunečníkem (obr. 01) na Borovině. Prohlížel jsem každý kámen a srovnával ho s fotografií, kterou jsem objevil v Atlasu minerálů … A najednou se mi povedlo najít narůžovělý krystal zarostlý do zelenavé jemnozrnné slídy a já tušil, že jsem našel svůj první hydroxyl-herderit v životě (obr. 02) … No, a pak jsem začal systematicky hledat a nacházet jeden herderit za druhým. Časem jsem zjistil, že bez kbelíčku s vodou jsou nálezy téměř nemožné, že je třeba umývat kartáčkem každý podezřelý kámen a že herderyt, když je namočený, tak se lépe pozná a odliší od živce.

Na Borovině jsem prožíval štěstí i radost, a myslím, že chvíle objevování a nalézání herderitů patří v mém šutráckém životě k těm nejhezčím. Postupně jsem maličkou haldičku prokopával a nalézal nová překvapení. Vedle herderitů a indigolitů jsem objevil apatity, mangano-tantality a dokonce i lacroixity. Vše jsem fotil a nakonec zveřejnil v knize: „Láska k šutrům“ a „Šutry pod lupou“… Pak se do Boroviny sjížděli sběratelé toužící po herderitech a já dostal občas i vynadáno, proč jsem tak tajné naleziště zveřejnil, že už tam nic nebude a že všechno hladový sběratelé vysbírají … No jo, i takové reakce byly na naše knihy. Je ale zajímavé, že své nejhezčí hydroxyl-herderity (obr. 26) jsem našel až po vydání první knihy, až po všech těch nájezdech sběratelů … Takže si myslím, že vysbírat Borovinu se jen tak nikomu nepovede a věřím, že tam na mě i na ostatní sběratelé ještě nějaký ten herderitek čeká …

Více informací i s popisem, jak se na lokalitu dostanete, najdete v knize: „Láska k šutrům …“ a „Šutry pod lupou …“