Pokojovice u Třebíče 2017

Každé mineralogické naleziště prochází během času změnami a ani malebné naleziště korundů v Pokojovicích nebylo ušetřeno změnám… Tuto lokalitu sleduji intenzivně od roku 2004 a mohu říct, že se tady zprvu skoro vůbec nic nedělo, jak už to bývá na zapomenutých lokalitách. Když se ale rozkřiklo, že se tady opět dají nalézt korundy, tak se v Pokojovickém lese začalo divoce kopat (a to ještě před naším zveřejněním lokality v knize a videu). Jeden sběratel tady prý kopal dva dny a navršil ctihodnou mohylu hlíny přesně na místo, kde se nalézaly korundy, sám ale prý žádný nenašel… No jo, on kopal totiž pár metrů nad přírodním rozplavem, kde se korundy nalézají a tím byl mimo oblast nálezů… Za ta léta se lokalita neustále měnila, byly tady obrovské díry, osekané kořeny stromů a já neustále přes videa a naše knihy apeloval na sběratele, aby po sobě uklízeli… Jsem optimista a věřím, že trochu i naší zásluhou se postupně v Pokojovicích začalo uklízet a ke konci roku 2016 byl les bez výkopů a vegetace se rychle zabydlela na prokopaných místech po sběratelích…

Jako každý rok, tak i začátkem roku 2017 jsem vyrazil do Pokojovic, ale už před lesem jsem měl špatné tušení, lesní cesta byla totiž obnovena a bylo jasné, že se tady pracovalo. A opravdu! V místě rozplavené korundové žíly byly pokácené stromy a já se skoro rozplakal… Je jasné, že v každém lese se dříví těží, ale k tomuhle místu jsem měl asi až moc citový vztah. Bylo mi jasné, že až se dříví uklidí, pak se vysází stromky a ve školce se kopat už nedá! Lesní traktor ale rozryl dost kamení a hlíny a tak jsem se vrtal svým pověstným šroubováčkem v hlíně a kupodivu našel pár pěkných menších korundů… Tenkrát jsem pobýval na Moravě pár dnů a při zpáteční cestě zpět domů jsem opět vyrazil do Pokojovic a tentokrát jsem ale kopal pod pařezem skáceného stromu a pod ním byl veliký kus živce, který nechtěl ven! Tak jsem ho kousek vylomil a našel tak nádherný krystal korundu! Bohužel se během náročné preparace z kořenů ulomil, ale doma jsem ho slepil a tak je dnes tento unikátní korund ve vitrínce….

Po pár dnech jsem se rozhodl navštívit Pokojovice znovu, bylo mi totiž jasné, že brzy pro mě tahle lokalita skončí. Byl krásný březnový den plný slunce a já se kolem deváté ráno vyškrábal na lokalitu. Po chvíli přišel ale další sběratel, kterého jsem zatím neznal a já mu začal vykat… Ale on mi řekl, že je Mikki z naší FB skupiny „Láska k šutrům“ a tak jsme se vlastně znali už dlouho. Na korundech byl prvně a já si hezky pokecal, popisoval jsem mu, v jakém živci se korundy nalézají a oba jsme obkopávali jeden čerstvý pařez. V tom jsme ale uslyšeli zvuk lesního traktoru, který se škrábal do prudkého kopce a bylo nám jasné, že je se sbíráním konec. Věděli jsme totiž, že nás lesák vyhodí, protože teď se tady bude pracovat s těžkou technikou! Tak to většinou chodí, lesáci často berou sběratele za škodnou a nemazlí se s nimi… Ale tady se stal malý zázrak! Z „Lakatoše“, jak se jmenoval lesní traktor, vyskočil sympaťák a dal se s námi do řeči a tak jsem začal i já povídat o naší „Lásce k šutrům“, o korundech a nakonec jsme se dokonce i skamarádili! Traktor svezl několik fúr dříví a nakonec se pustil do tahání pařezů, pod kterými jsme nacházeli korundy všichni! Dokonce i lesák Radek, s kterým jsme si nakonec potykali, si našel svůj první korund vlastním sběrem! Bylo to nádherné odpoledne plné korundů a povídání s novými kamarády, prostě zážitek, na který snad nikdy nezapomenu. Mikki si našel několik velikých živců s krystaly korundů, což je docela vzácnost a po vypreparování doma se ukázaly nádherné sbírkové vzorky… Tenhle poslední výlet mi ale ukázal i něco nového, a sice to, že se dá domluvit, že když jsou na sebe lidé hodní a chápaví, tak se i lesák může stát vaším novým šutráckým kamarádem… Všechno je totiž v nás, v lidech a v přístupu jaký k sobě nalezneme…