Láska k železákům

Naše kniha je věnována jednomu velice zajímavému šutru. Tato odrůda „obyčejného křemene“ dokáže ale vytvořit překrásné obrazy, kresby i hvězdice. Železitý křemen je minerál, kterému je věnovaná celá naše kniha. Snad nejhezčí „železáci“, jak jim říkají milovníci těchto kamenů, se nalézají kolem Hořovic, kde se nachází velice často společně s acháty. Budeme se věnovat nejenom nalezištím, ale hlavně překrásným barevným fotografiím, kterých v knize najdete přes 600.

Sběratelé ocení i zkušenosti jednoho z největších odborníku na železité křemeny Františka Janouše, který je sbírá skoro čtyřicet let. Jeho poklady jsou nejenom překrásné leštěné kameny, ale i šutrácké příběhy z lokalit, o které se s námi v této knize podělil. Pojďme se tedy opět kochat krásou přírody. Pojďme žasnout nad nádherou železitých křemenů, nad jejich různorodostí a fantazií kreseb, jakou může vytvořit jenom sama příroda …

Ukázky z knihy…

Jóoo, ten osud! Ten nám připravuje ale překvapení! Jednoho dne jsem se jako obvykle vypravil na mineralogickou burzu. V Příbrami byly za socialismu uranové doly. V nich se čas od času našly i velice vzácné minerály stříbra, po kterých prahli snad všichni sběratelé. V Příbrami se také konaly mineralogické burzy a ty byly už za komunistů vyhlášené. Sjížděli se sem sběratelé i ze západního Německa a burza praskala doslova ve švech. Lidí tady bylo tolik, že vyžadovalo hodně úsilí i trpělivosti jenom projít přecpaným sálem. Tyto časy jsou už ale dávno pryč.

Uranové doly přestaly těžit rudu a tím se ukončila i možnost čerstvých nálezů. Příbramská mineralogická burza se postupně vylidnila a slavné časy přeplněných sálů jsou už dávno pryč. Přesto ale rád i dnes navštěvuji tuto maličkou burzu, která trvá jenom do oběda. A toho dne se to stalo! Procházím stoly plné minerálů a přemýšlím, co bych potřeboval do své sbírky nakoupit. Už se mi ani nechtělo věřit, že by mě něco mohlo oslovit. Za ta léta sbírání jsem měl doma snad už všechno, po čem mé srdce toužilo.

Najednou se ale můj pohled zastavil u jednoho stolu. Toho pána jsem znal už z dřívější doby a věděl i to, že je vášnivým sběratelem železitých křemenů. Hodně jeho šutráckých kolegů se mu tak trochu vysmívalo, protože železitý křemen nepovažovali za zajímavý a vzácný minerál. On si ale celá léta dělal svoje! Jezdil po lokalitách, sbíral železité křemeny, které postupně řezal a sám také brousil. Na jeho stole byly ale i zajímavé minerály z mnoha českých lokalit. I když miloval nejvíce železité křemeny, i přesto jezdil po ostatních nalezištích Čech i Slovenska. Přebytky pak jako mnoho dalších sběratelů prodával na burzách. Většinou se ale takto získané peníze jen stěží přibližují k nákladům, které stojí cestování i čas potřebný na to, aby člověk nalezl nějaký ten slušnější minerál. Prohlížel jsem si jeho stůl a můj zrak se zastavil na nevelikém šutříku. Byl to železitý křemen, který měl nádhernou paprsčitou strukturu a sběratelé jí říkají „hvězdovec“. Hned jsem ho koupil za dvě stovky a tento malý kamínek spustil obrovskou vlnu euforie. Nebylo to ale hned ... Trvalo dva roky, než tento malinký šutřík u mě způsobil obrovský zájem o rodinu železitých křemenů …