VENDRYNĚ U TŘINCE

O nalezišti stroncianitů v Třinci jsem věděl už mnoho let. Když jsem totiž začínal sbírat minerály, tak mi jeden kamarád z Trutnova věnoval nádherný vzoreček se sluníčky stroncianitu přes centimetr velikými. Popisoval mi, kde lokalita přesně je a jak byla tenkrát bohatá. Dnes už vím, že této lokalitě v Třinci sběratelé říkají „U nemocnice“. Bohužel, za celá ta léta mého sbírání jsem se do Třince na stroncianity ani jednou nepodíval. Měl jsem to pokaždé trochu z ruky. Mezitím se lokalita značně vyčerpala a já si tak alespoň na burze zakoupil další pěkný vzorek tohoto vzácného minerálu…

Až v roce 2016 mě napadlo podívat se do Třince na stroncianity. Nedaleko jsme s rodinkou v létě trávili dovolenou a tak jsem poprosil šutráckého kamaráda Honzu Skýpalu, jestli by se mnou a Oldou nešel do Třince na stroncianity, kde jsem chtěl natočit další video o této zajímavé lokalitě. Honza nám ale hned řekl, že tahle lokalita je opravdu už hodně vyčerpaná a nálezy nejsou pokaždé jisté. Navrhl nám ale, že ví o jiné a mnohem vydatnější lokalitě stroncianitů, kterou navíc sám znovuobjevil a kde s jistotou najdeme krásné vzorky. Sice tam jsou menší sluníčka tohoto vzácného minerálu, ale v puklinách se prý najdou dokonce i celý ježci a různé jiné krystalické „formace“ stroncianitu. No, a tak jsme vyrazili na lokalitu, o které moc sběratelů zatím neví. Vendryně je sice jako lokalita stroncianitu uváděná v různé odborné literatuře, ale dodnes nikdo přesně nevěděl, kde výchozy se stroncianity přesně jsou…

Mohu říct, že hledání naleziště byla docela fuška! Honza se sám musel chvíli zorientovat, abychom šli najisto. Nejsnadnější bylo zaparkovat auto u zahrádkářské čtvrti ve Vendryni u Třince, nedaleko nově postaveného rodinného domu. Pak už jsme šli po okraji louky kolem vzrostlých vysázených stromů, co strašně rychle rostou a používají se myslím na výrobu peletek. No, a pak následovala hotová džungle! Doslova jsme se prodírali divokým porostem kolem řeky Olše. Nakonec jsme našli zvířecí stezku a po ní jsme šli od peletkových stromů vlevo po proudu řeky asi sto metrů. Dokonce jsme se jednou museli téměř plazit, protože ve zvířecí stezce byla překážka v podobě spadlého vzrostlého stromu, který ale ležel jenom z části na zemi a asi tak v sedmdesáti centimetrech dělal nepřekonatelnou překážku, která se dala jenom podlézt…

Tenhle strom byl ale už nedaleko od samotného naleziště, které nám Honza ukázal. Problém byl ale v tom, že výchoz horniny se stroncianity byl na druhém břehu řeky Olše. A navíc v místech lokality byl docela proud i hloubka a tak se muselo ještě kus po proudu na vhodnější místo k přebrodění řeky. Tato lokality je totiž přístupná jenom tehdy, když nejsou deště a kdy je v Olši méně vody a dá se tak k nalezišti přebrodit. Nad řekou se tyčí příkrý břeh a přímo nad ním vede frekventovaná silnice na Slovensko, odkud je na lokalitu přístup nemožný! Takže zbývá jenom přebrodit řeku. Honza nás ale vedl najisto a přesně věděl, kam jít. Myslím si, že bez něj, i s tím nejlepším plánkem, bychom místo nikdy nenašli…

Honza nám na místě pak popisoval v čem se stroncianity nalézají, že musíme najít žíly šedého vápence, v kterých jsou pukliny i dutinky. V nich se prý hojně nachází stroncianit a taky povlaky přírodního asfaltu. A opravdu, když jsme šedé nenápadné žíly našli a začali je roztloukat, tak to smrdělo, jako někde u silnice, kde se čerstvě asfaltuje! No jo, ale v tom tmavém „šedu“ se to najednou začalo všechno „bělat“! Narazili jsme na vápencovou žílu doslova prošpikovanou sluníčky stroncianitů. V každé puklince, či sutině byl stroncianit. Takové šutrácké „žně“ jsme s Oldou už dlouho nezažili! Oba jsme tloukly majzlíkem a paličkou do skály a nadšení bylo obrovské. V podstatě jsme jenom vybírali a formátovali vzorky!

Našli jsme místa s větší, ale i s menší kumulací stroncianitů, ale nejúžasnější bylo snad to, že jsme byli v „primáru“, kde před námi zatím nikdo nesbíral. I přesto, že místo nálezů bylo neveliké, tak jsme si tady docela mákli. Odměnou nám byly nádherné vzorky, které jsme pro vás nafotili přímo na lokalitě, ale také následně i doma ve vysoké ostrosti. Sluníčka stroncianitů byla sice menší než na slavnější lokalitě „U nemocnice“, ale hojnost nálezů a nádherní „ježci“ ze sněhobílých krystalů stroncianitů nás hodně nadchly. Největší „sluníčko“, co jsme nalezli, bylo veliké jeden centimetr. A našli jsme i plochy na puklinách se sluníčky přes dva centimetry, ale tady byly stroncianity už hodně drolivé a zvětralé.

Vzorků bylo tolik, že jsme si to nejhezčí zabalili a zbytek vyskládali na skálu trochu výše, aby tu „nádheru“ nevzala první velká voda. Ta „nádhera“ totiž jistě potěší další sběratele, kteří sem přijdou po nás. Děkujeme Honzovi Skýpalovi, který nám toto místo ukázal a dokázal se tak podělit se všemi, i s vámi, o téměř neznámé naleziště vzácného stroncianitu nedaleko Vendryně u Třince…