Pajštún u Bratislavy
Když mi bylo 16 let, tak jsem jednoho dne navštívil knihovnu a našel jeden poklad! Byla to kniha od Dr. Kouřimského: „Drahé kameny kolem nás“. No, a tak u mě vznikla celoživotní „Láska k šutrům“. V té době jsme žili v Bratislavě a v našem paneláku žil i jeden sběratel minerálů. Ten mi poradil, že kolem hradu Pajštún se nalézají krásné krystalované křemeny a dokonce i křišťály! Nemohl jsem dospat rána, toho dne, kdy jsem ukecal rodiče a vyrazili jsme na výlet na hrad Pajštún! Byla to moje první mineralogická exkurze vůbec! Narychlo jsme obhlídli hrad a pak rychle na místa, kde se vyskytovaly krystaly…
Tenkrát jsem byl v naprostém „rauši“! Nedaleko hradu, kolem malinkaté pěšinky, se všude válely krystaly křemene. Neměl jsem ani kladívko či motyčku. Byl jsem naprostý začátečník a tak jsem v lesní hrabance hrabal klackem. Ale našel!!! Našel jsem svoje první mineralogické nálezy! Bylo toho hodně a ty nejhezčí krystaly bílého křemene mám ve své sbírce dodnes! Tohle byly totiž první nálezy, na kterých jsem pak stavěl celou svou sbírku minerálů …
Uběhlo mnoho času a já se po 35 letech vrátil na tuto téměř zapomenutou lokalitu. Moje druhá manželka Kika je z Bratislavy a přes léto sem jezdíme s dětmi za babičkou a její rodinkou. A jednoho parného dne v létě 2015 jsme si udělali s našimi třemi kluky výlet nejenom na hrad Pajštún, ale hlavně na krystalované křemeny. Byl jsem zvědavý, jestli se dá po těch letech něco vůbec najít. Vzali jsme s sebou i kameru a manželka tak natáčela další pokračování našich „mineralogických exkurzí“.
Cesta s dětičkami trvala přes les ve svahu více než hodinu a hrad je docela nebezpečný, protože propady a díry v cestách na zřícenině nejsou nijak zabezpečené Po prohlídce jsme se vrátili zpět k turistickému značení před hradem a vydali se pěšinkou po žluté značce nalevo od hradu. Zhruba po 150 metrech se ve svazích kolem pěšinky začaly ukazovat v lesní hrabance vypršené třpytivé krystalky křemene. Byly snad všude a dětičky se pustily do sbírání. Náš nejstarší kluk Jakub-Citrín našel u cesty dokonce krásnou drúzičku křišťálku! Byl to nejhezčí nález z našeho hledání… Stačilo jenom chodit po svazích kolem cesty a sbírat. S dětmi jsme na tomto „fleku“ ale dlouho nevydrželi, měli hlad a čekala nás namáhavá cesta zpět ve vedru, které přesahovalo 37 stupňů.
Po dvaceti minutách hledání jsme tedy s krásnými nálezy lokalitu opustili. Našli jsme toho ale docela dost i za tak krátkou dobu. Jakub-Citrín si svůj vlastní nález křišťálu zařadil do své sbírky přesně tak, jako já kdysi před 35 lety … Tato lokalita je tedy pro začátečníka hotovým rájem a myslím si, že nikdo neodejde z Pajštúnu bez nálezu. Kdybychom ale hledali delší dobu a na nadějných místech trochu hrábli, tak by se určitě našel i nějaký krásný sbírkový kousek. Třeba tam čeká právě na vás …