Jizerská louka
Toto naleziště patří mezi nejstarší místa v Čechách, kde se kdy sbíraly minerály … Už totiž ve středověku se na „Jizerské louce“ sbíraly drobné, ale velice ceněné modré safíry! V dávných dobách se totiž tato modrá odrůda korundu velice cenila. I maličký safírek měl velikou cenu, protože slavná naleziště na Cejlonu, v Thajsku, Kašmíru či Indii, byla pro tehdejšího člověka nedostupná … Možná i proto si toto Evropské naleziště safíru získalo obrovský věhlas …
Naše moderní doba a dopravní možnosti ale umožnily příliv levných a mnohem krásnějších safírů z celého světa a ve světovém měřítku se tak „Jizerská louka“ stala téměř bezvýznamným nalezištěm safírů … To, co se tady velice cení a obdivuje, se na věhlasných světových nalezištích ani nesbírá a pokládá se za safírový odpad … Bohužel, naše safírky jsou příliš maličké, je jich pomálu a nestabilní barva kolísá mezi modrou až zelenavou … Pro klenotníky jsou tyto safírky bezvýznamné, ale pro sběratele je to jiná záležitost …
Myslím, že každý český sběratel by si nějaký ten safír rád našel … Máme ale smůlu!!! Naleziště je přísně střeženým místem, kde je jakýkoliv sběr zakázán! Dokonce i vstup do potoka v ochranném pásmu je pod pokutou a nesmí se z vytyčené stezky uhnout ani na krok! Paradoxem je, že v této přírodní rezervaci, kde je slušný člověk neustále sledován a napomínán ochránci přírody, je už několik let veliká a rozpracovaná stavba s výkopy, která už zdaleka hyzdí krajinu, a to hned vedle safírového potoka! Z dálky to vypadá jako nějaký důl, ale to ochráncům asi nevadí … V dnešní době je možné všechno! Stačí, že si nějaký zbohatlík dupne svými penězi a může začít stavět milionářský srub třeba uprostřed safírového potok a… No, to jenom tak na okraj, jak se u nás chrání příroda …
Já osobně, jako sběratel, jsem získal několik safírků na mineralogických burzách ze starých sběrů, jak mi to prodejce řekl … I přesto jsme se s kamarády rozhodli, že uděláme video z tohoto krásného místa, byť jenom jako turistický report. No, ale nadalo nám to a chtěli jsme udělat další video s možností, kdy se divák podívá, jak se safíry rýžují a jak vypadá moment nálezu. Zažádali jsme tedy oficiální cestou o povolení rýžovat na místech, kde je ochranné pásmo rezervace kolem safírového potoku. Po několikaměsíčním byrokratickém procesu, kdy naše žádost putovala od kanceláře do kanceláře, byla zamítnuta s tím, že první ochranné pásmo kolem safírového potoka je tabu, ale že se dá rýžovat dále po toku Jizerky od dřevěného mostu níže …
No, a tak jsme nakonec dostali povolení v těchto místech safíry hledat, ale ne jinde! Já se těšil, že natočíme pěkné video s nálezy českých safíru. Hned po příchodu na lokalitu, společně s kamarádem Michalem Berkou, který povolení zařizoval a šutrákem i kameramanem Oldou, jsme se dali do práce. Já vytáhl můj bílý plastový tác, který měl fungovat jako mělký rýžovací talíř a bílý podklad měl dát vyniknout modré barvě safírů. Olda mi hodil první lopatku písku na tác a já ho ponořil do tekoucí vody … Vytáhnu tác z potoka a hned jsem v písku uviděl maličký, ale intenzivně modrý safírek! Radost byla veliká a já si myslel, že tam bude safírů veliké množství … Ale realita byla jiná! Rýžovali jsme celý den velice intenzivním způsobem, ale po safírech se slehla zem! Iserínu – černých valounků ilmenitů bylo ale veliké množství. Dělali jsme taky sondy po proudu potoku směrem dolů od dřevěného mostu, za kterým se už nesmělo ani do potoka, ale nálezy tímto směrem slábly …
Iserínů bylo ale více v horním toku a tak jsme se přiblížili k dřevěnému mostu a tam byly nálezy zajímavější. Olda našel krásné krystaly černého spinelu – pleonastu a taky drobné krystalky zirkonu-hyacintu. No, a nakonec si Olda vymodlil i svůj vytoužený vlastní nález safíru. Po té náramné celodenní dřině to byla sladká tečka na závěr naší safírové expedice. Nakonec jsme ale video nenatočili, nálezů bylo tak málo (dva safíry), že jsme od natáčení upustili a rozhodli se jenom pro tento písemný report …
K večeru se k nám přidal i další sběratel až z Brna, který na Jizerské louce našel před osmnácti lety safír veliký 11mm! Ten je dodnes pokládán za největší dosud nalezený safírek z této lokality. Stal se naším odborným průvodcem a řekl, že najít safír je veliké štěstí a hodně dřiny a někdy se jednoduše nenajde vůbec nic! Ukázal mi dokonce místo svého slavného nálezu a řekl, že v chráněném pásmu je safíru nejvíce a dále od safírového potoka nálezů rapidně ubývá … K večeru, kdy už jsme ukončili svou činnost, se Jakub-Citrín, můj nejstarší synek, kterého jsem na safírovou výpravu vzal sebou, najednou zatoulal … Podešel dřevěný most na druhou stranu a upadl do potoka tak, že se celý v něm vymáchal. Rychle jsem vzal baťoh s náhradním oblečením a běžel za ním. Hned vedle potoka jsem ho převlékal a v tom přišel jeden velice nepříjemný ochranář a chtěl nás vykázat z místa, kde jsem kluka oblékal do suchého oblečení. Naštěstí jsem byl tak zabraný do sušení pětiletého prcka, že jsem vzteklého ochranáře ani nevnímal, jinak bych se s ním musel asi pohádat! Tvrdil, že jsme překročili ochranné pásmo, ale cedule, které by zakazovaly vstup na tohle místo nebyly nikde vidět! Tato nepříjemná tečka na závěr naší výpravy mě nejspíše odradila od dalších návštěv této slavné lokality, která je podle mého názoru „marná“… Nálezy jsou minimální a ochranář, který nás z povzdáli sledoval nejspíše celý den, mi připadal jako estébák z dob totality … Prý mají dokonce i foto-pasti a kamery, které monitorují zakázané pásmo …
P.S.: Jak se sluší a patří jsme všechny díry v potoce po sobě vzorně uklidili a vše uvedli do původního stavu …
Co říct závěrem? Jizerská louka je prostě historické naleziště, které je pro většinu sběratelů nedostupné a nemá do budoucna žádnou perspektivu ani pro začínající, natož pokročilé sběratele. Nálezů je minimální množství a zákazy vstupu znemožňují užít si radost ze sbírání. Pokud se tam někdy půjdu podívat, tak jenom z nostalgie, jako běžný turista, který se bude kochat jenom krásou Jizerské louky a přírody, která jí obklopuje ….
Fotogalerie – celkový přehled, včetně popisků…
